Nemám slov

30. srpna 2009 v 22:37 | Mish.k.a |  Můj zpovědníček
Tak děcka...celý den jsem se nemohla přinutit si tu k tomu compu sednout a začít psát o té době, co jsem tu nebyla, ale nějak už jsem se teda přinutila si tu k tomu sednout, tak jdu na to... Upozorňuju, že to zas bude jeden z těch delších článečků...

Takže...cesta tam byla...mno...nuda, samozřejmě. Poslouchala jsem písničky, zkoukla asi nějak od poloviny Dlouhou cestu, i když - pravda - některé pasáže jsem teda přeskakovala... Jinak jedna věc na té cestě tam byla dost otravná, ale to tady nebudu zmiňovat. Jenom že vypadám, že své okolí totálně nevnímám a přitom to tak vůbec není...právě naopak...

Jako...pak jsme dojeli tam, k moři jsem nešla, bo jsem dospávala tu noc v buse a pak se pár dní vymlouvala na křeče, protože jsem chtěla...mno, potřebovala být sama, i když to taky není tak docela pravda...jen jsem prostě nechtěla být s mojí ukecanou babičkou a uřvaným bráchou...mno, takže jsem zkrátka zůstávala vevnitř... Později už to bylo lepší, ale s mojí psychikou to šlo fakt z kopce. Cítila jsem se fakt děsně... Už jsem to ani nedokázala ignorovat, takže jsem sebou všude pak tahala taký obyčejný sešitek a psala tam o svých pocitech, o věcech, co mě trápí a o snech, které se mi tam zdály, protože jich bylo fakt hodně a pokaždé jsem se z nich budila rozrušená a tudíž i nevyspaná :(( Vždycky když jsem něco psala, tak jsem cítila takový pocit deja-vu, ale to je jedno. Nechci se k těm vzpomínkám vracet. Už nikdy více.

Jeden den pak (asi po týdnu) jsem si už myslela, že to je o dost lepší, ale víte jak se říká "klid před bouří"...právě po tom dni následovala snad moje největší depka tam... Ale musím uznat, že jsem se celkem držela. Brečení jsem si nechávala až na noc. Většinou.

Jinak jako se tam nedělo nic moc... Jídlo, moře, jídlo, někdy spánek, moře, město, spánek a zas od začátku... :(( Snažila jsem se být v klidu, ale fakt mi to lezlo na nervy. Ale zase bylo fajn, že jsem byla tak moc s bráškou, bo...mno...nechovala jsem se k němu v minulých měsících moc fér... Jo, je zlobivý, ale já na něj často i křičela kvůli věcem, za které vůbec nemohl... Třeba kvůli bezcitnosti kluků a tak... Pokaždé, když na něj zakřičím jménem, je to pro mě jako facka... Pořád si na to nemůžu zvyknout a právě, když jsem na něj tak občas zakřičela, něco ve mě začlo...šílet... Ale to je jedno... Mno prostě jsme tam byli dost spolu blbli a tak nějak jsem už překonala tu svou averzi k němu... Jednou jsem na něj i křičela, že ho nenávidím a tak a bylo mi to fakt líto, ale nešlo to zastavit :(( Ale jednou jsem teda měla dost, když mi řekl, že mě má rád jenom když s ním nebydlím... V duchu jsem myslela, že mu snad doopravdy něco udělám, ale jenom jsem se snažila ho obviňovat už v klidu. Řekla jsem mu, že je typický kluk, který mě má rád až když se mnou není, i když ne, že by tohle někdy byla moje situace, když nad tím přemýšlím... Když už se do mě nějaký kluk zamiloval, tak byl ze mě úplně v prdeli, takže...mno...stejně mě to naštvalo...ale tak škoda to řešit furt...

Jako pokaždé jsem byla v Mirabilnadii, ale nějak mě to tam nebavilo a zjistila jsem tam, že se mi tam vlastně ani nechtělo, takže jsem tam většinou jenom tak někde posedávala a pěstila si svou vlastnost unikání realitě. Je to fakt dobré...uběhne hodina a mi to přijde jako pět minut. Hodí se to. I když ve škole nevím, jestli to bude zrovna fajn, ale co už...

Jinak po týdnu jsem se začly jako bavit s Luckou tam, má 18, a byla fakt v poho. Co my jsme všechno řešily :D Mno...když to tak vezmu, tyhle dva týdny mě vlastně i nutily myslet na dávnou minulost... Deja-vu jsem cítila skoro všude. Ale opět to nehodlám nějak rozebírat. Prostě jsme si s Luckou měly dost co říct o čemkoliv. Někdy jsme fakt chytaly až záchvaty. Ať už u věcí minulých nebo přítomných. Pověděla jsem jí snad o všem.

Mno a večer, když jsme po městě seděly s babama (39, 40, 58) u vína (jako já nepila, jsem nechtěla... :D) tak to na mě taky mělo taký vliv... Aby ne - furt jsem tam slyšela, jak jsou chlapi pitomí a potřebují si furt něco dokazovat. Ale tak na to já přišla už dávno. Hm.

Jedna z dalších dost blbých věcí tam byla, že jsem měla strašně moc času přemýšlet...a trápit se. Ale snažila jsem se to na sobě nedávat zas nějak extra najevo. Mno...nevím o ničem nějak důležitém, o čem tam bych chtěla psát, ale vlastně je tu ještě ten poslední den...a noc...ehm...

V den odjezdu nás vystěhovali nějak v 9 a odjíždět domů se mělo někdy v 8, takže jsme si to s babí a bráchou namířili do lídlu a pak do aquaparku. Tam jsem byla s bráchou snad furt ve vodě a na těch šílených topogánech tam!! Jsem fakt myslela, že to tam nedám a přitom vypadaly tak nevině :D Mno...pak jsme si dali všichni později pizzu a ten chlap, co ji dělal (mohl mít tak 26, podle mě teda, od pohledu) podle mojí babičky na mě furt koukal, ale myslím, že toho bych si snad všimla... Mno, snědli jsme ji a zas šli do vody a pak mi babička říkala, že už 20 minut na mě zírá jeden chlápek. Jsem se na něj otočila a hádejte, kdo to byl. Ten Ital, co dělal tu pizzu. Bylo mi dost trapně, protože mi to babička řekla půl minuty po tom, co se mi shrnul díl od plavek vrchních a já si ho tam spravovala :D (mno...můj hrudník byl další rozsáhlé téma mezi babama tam...mám trojky, ale mě stejně furt přijde, že tam nic nemám...ale tak, když to říkaj ony, tak možná...mno, vlastně to říká i obchoďák, když si chodím kupovat podprdy, ale to je jedno...každý si může říkat co chce, moje "vysoké" sebevědomí si myslí jako vždycky svoje :(((...) Pak šla babička z vody, my tam s bráchou zůstali a on za ní normálně přišel!! Si tam sedl a o něčem se tam rukama, nohama bavili. Když jsem viděla babičku, jak ukazuje na prstech, že je mi 16, tak mi bylo opět úplně trapně. Hned mi bylo jasné. Co, nebo spíš koho, řeší...

Mno...když jsem tam pak už byla i já, tak jsem zjistila, že se jmenuje Marco a chtěla by jít na kafe asi tak ve 4, ale babička byla přece jen z cizího člověka nervózní, takže jsme chvíli před tou čtvrtou odešli. Stejně se tam hnal déšť. Mi pak řekla, že kdyby chtěl, tak si nás najde. Adriano není tak velké a on má auto. Jsem si řekla: hmm, už to vidím... Bylo mi strašně, že jsme mu ani nic neřekli a odešli, ale tak nějak se mi líbil, takže bych mu nedokázala říct, že musím už prostě jet nebo tak... Jak jsme šli na zmrzku, tak jsem se nevím proč furt koukala do projíždějících aut a hledala ho tam. Mno jo, neměla jsem co jinýho na práci nějak. A pak...už jsme byli u zmrzlinárny a zastavilo vedle nás auto. A on v něm.

Vyčítal nám, že jsme odešli a pozvala nás na zmrzku. Já jsem z něj byla tak na nervy, že jsem ani nic nechtěla. Furt mě přemlouval, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem nic nechtěla, bo těm mojim to tam všude kapalo a trapas prostě :D :D

Napsal mi adresu (bo babička nás spolu předtím vyfotila :D) a mail, že mu mám napsat, ale...neudělám to. Neptejte se proč, prostě neudělám. Stejně - k čemu by to bylo..?? Taky mě furt přemlouval, ať přijedu zas za rok a když babička odešla umýt Víťana, tak mi i říkal, jak jsem pěkná a že se mu líbí moje oči a prostě také ty kecy... Hm...mno a pak jel zas do práce a my na Belvedere. Ještě jsme se stavili do města a najednou už bylo půl osmé a my nastupovali všeci do busu. Na cestu zpátky už jsem seděla s Michalem. Hm. Heh. Nebudu rozebírat...nějak moc...tady...bože...musím se smát, když na to myslím, ale to je jedno. Stejně to nechápete, takže...jéééj... :D :D Sakra...se tu najednou chcechtám a rudnu. Ale prostě neřešte. To by se sem ani nehodilo. Myslím tím zaměření a přístupnost blogu... Přeberte si to jak chcete.

Mno...noc předtím jsem nespala ani pět hodin, pak další noc v buse jsem usnula až po přestávce ve čtyři a též se mi spalo tak nějak všelijak. Ani jsem nevěděla, že jsem usnula. Asi jsem už byla fakt vyčerpaná, protože si pamatuju, jak jsem seděla a pak jsem se prostě později probudila. Mno jo. Po desáté jsme dojeli do Ostravy, kde na nás čekal taťka (vypadal fakt zřízeně, byl totiž předtím někde kalit :D :D) s tetou a o po obědě a s kupou dalších věcí mě teda odvezli domů k mamce. Juj, to mi připomíná, že jsem si furt nevybalila. Mno, víte, já byla tak šťastná, když jsem našla mobil, který jsem neměla celý den, že jsem na zbytek věcí fakt úplně kašlala... Ono totiž když mi v buse došlo, že třeba ten mobil svůj fakt nebudu mít, tak jsem začla brečet. Proč?? Mno, ono nějak...ten mobil je důvod, proč se ještě stále držím, i když zároveň i důvod, proč často brečím. Já ho mám totiž plný různých smsek typu - miluju te, miluju, nejdulezitejsi si pro me, papapa a ták a prostě ty mi dokazují, že to všechno fakt bylo a...nevymýšlím si to a tak prostě... Mno tak si snad dokážete představit, jaký to byl šok, že bych o to všechno měla přijít... Mno prostě nedala bych to těžce, ale tak už je to dobrý :))

Jééj...teď jsem si ještě vzpomněla na toho Itala v bílém a na kole. Ten byl fakt pěknej. Mno...kdysi jsem cítila jistou averzi k Italům a vůbec Italii, ale prostě...mno...šílela jsem z těch dvou tam :D Viděla jsem ho tam poprvé na té jejich "diskotéce", ale moc dlouho tam nebyl. Ale tak. už ani nevím, co s ním jsem chtěla. A však už je to jedno. Mno nic, takže...končím. Už prostě nic o Itálii a o mě a tak prostě... Konec. Je tu toho víc než dost :D Takže se mějte...papapa

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakou náladu teď asi máš??

xD 26.4% (141)
:o) 28.5% (152)
:o( 18% (96)
:'o( 27.2% (145)

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 30. srpna 2009 v 23:26 | Reagovat

je dobře, že si zpět ;-)

2 Wejísek sBííí :-* Wejísek sBííí :-* | Web | 31. srpna 2009 v 12:01 | Reagovat

ha:D já to četla celý...taky si myslím že je super že jsi zpět!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama